Poutní cesta z Blaníku na Říp

CESTA ČESKA

Pro všechny, kdo neví o co jde, krátká vysvětlivka.

Tahle poutní cesta je projekt spolku Cesta Česka, který vznikl za pomoci klubu turistů v roce 2019. Je to něco jako Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago). Akorát je tady v Čechách ;-).

Můžete cestu jít kdy chcete, jak dlouho chcete, s kým chcete. Můžete jít jen část, je to prostě na vás. Jediné, co je dané, je trasa. Je skvěle značená a najdete ji i na mapách Seznamu.

Můžete to celé pojmout jako normální turistický výšlap. Můžete to jít jako kochací výlet. No a nebo vaší cestě dodat vyšší duchovní hodnotu. A k tomu slouží poutní deník (k zakoupení u spolku nabo po cestě), v kterém jsou už připravené otázky. Mapu si můžete taky koupit a nebo jsou v infocentrech jednotlivé trasy na A4 zdarma. Víc se dočtete na webu spolku Cesta Česka.

A teď, jak jsem k tomu přišla já.

Mám ráda výzvy a moje drahá polovička to trpělivě snáší. V roce 2019 na podzim jsem někde zaslechla, že poutní cesta existuje. Přišlo mi to jako super nápad. Milému jsem hned v listopadu nadělila ke kulatým narozeninám poutní deník a mapu, s tím, že do toho jdeme spolu.

Bylo rozhodnuto, že vyrazíme na poutní cestu první týden v dubnu. Jenže ouha. Koronavirová krize zavřela všechny ubytovací zařízení a ve stanu jsme fakt spát nechtěli. Termín byl posunut na červen.

Mezitím nám začalo docházet do čeho jsme se to vlastně pustili a začali pochybnosti. Ono ujít 190 km není žádná sranda. A tak začaly přípravy a testování nás samých, zda zvládneme ujít např. 30 km za den s batohem, který má 8 kilo. Trénovali jsme a nakonec nás uklidnilo, že na tom nejsme tak špatně a že by to mohlo klapnout.

Zkrátím to, abych vás nenudila. Vyrazili jsme 23. června 2020. Prvních 5 etap jsme šli podle plánu, dokonce i já, která pusu nezavře jsem některé dny spíš mlčela. Vše vycházelo, na počasí jsme byli dobře vybaveni, takže ani liják na jedné z etap nevadil. Až na pátý den, kdy bylo krásné letní počasí a já jsem si vytvořila krásný puchýř přes třetinu nohy. 

Ještě teď, když si vzpomenu na to rozhodování, jestli dojít (dokulhat) zbylé 2 etapy a nebo dát pauzu na zotavení, cítím jak bylo těžké. Brala jsem to jako prohru. Nakonec jsme se dohodli, že nejde o život a dali pauzu s tím, že zbylé 2 etapy dojdeme až budu moct.

Za 14 dní jsem byla fit a došli jsme zbylé 2 etapy a užili si je velmi. 

Jsem šťastná, že jsme poutní cestu šli. Je to duševní relax k nezaplacení. Vypadnete od všeho a od všech. Jestli potřebujete být někdy sami, mít klid sami pro sebe, doporučuju jít poutní cestu všema dvaceti ;-) Jděte do toho i kdybyste měli ujít jen jednu etapu.

A pokud si říkáte, proč na blogu o merino vlně takovýhle článek, tak vězte, že jsem si merino trička na cestě náležitě otestovala. Takže na týdenní cestu doporučuju vzít max 2 -3 merino trika. Bohatě stačí. Vyzkoušeno na vlastní kůži :-).

 

Mějte krásné dny a merino s vámi 

 

 

 

Zpět do obchodu