Poutní cesta z Blaníku na Říp

CESTA ČESKA

Pro všechny, kdo neví o co jde, krátká vysvětlivka.

Tahle poutní cesta je projekt spolku Cesta Česka, který vznikl za pomoci klubu turistů v roce 2019. Je to něco jako Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago). Akorát je tady v Čechách ;-).

Můžete cestu jít kdy chcete, jak dlouho chcete, s kým chcete. Můžete jít jen část, je to prostě na vás. Jediné, co je dané, je trasa. Je skvěle značená a najdete ji i na mapách Seznamu.

Můžete to celé pojmout jako normální turistický výšlap. Můžete to jít jako kochací výlet. No a nebo vaší cestě dodat vyšší duchovní hodnotu. A k tomu slouží poutní deník (k zakoupení u spolku nabo po cestě), v kterém jsou už připravené otázky. Mapu si můžete taky koupit a nebo jsou v infocentrech jednotlivé trasy na A4 zdarma. Víc se dočtete na webu spolku Cesta Česka.

A teď, jak jsem k tomu přišla já.

Mám ráda výzvy a moje drahá polovička to trpělivě snáší. V roce 2019 na podzim jsem někde zaslechla, že poutní cesta existuje. Přišlo mi to jako super nápad. Milému jsem hned v listopadu nadělila ke kulatým narozeninám poutní deník a mapu, s tím, že do toho jdeme spolu.

Bylo rozhodnuto, že vyrazíme na poutní cestu první týden v dubnu. Jenže ouha. Koronavirová krize zavřela všechny ubytovací zařízení a ve stanu jsme fakt spát nechtěli. Termín byl posunut na červen.

Mezitím nám začalo docházet do čeho jsme se to vlastně pustili a začali pochybnosti. Ono ujít 190 km není žádná sranda. A tak začaly přípravy a testování nás samých, zda zvládneme ujít např. 30 km za den s batohem, který má 8 kilo. Trénovali jsme a nakonec nás uklidnilo, že na tom nejsme tak špatně a že by to mohlo klapnout.

Zkrátím to, abych vás nenudila. Vyrazili jsme 23. června 2020. Prvních 5 etap jsme šli podle plánu, dokonce i já, která pusu nezavře jsem některé dny spíš mlčela. Vše vycházelo, na počasí jsme byli dobře vybaveni, takže ani liják na jedné z etap nevadil. Až na pátý den, kdy bylo krásné letní počasí a já jsem si vytvořila krásný puchýř přes třetinu nohy. 

Ještě teď, když si vzpomenu na to rozhodování, jestli dojít (dokulhat) zbylé 2 etapy a nebo dát pauzu na zotavení, cítím jak bylo těžké. Brala jsem to jako prohru. Nakonec jsme se dohodli, že nejde o život a dali pauzu s tím, že zbylé 2 etapy dojdeme až budu moct.

Za 14 dní jsem byla fit a došli jsme zbylé 2 etapy a užili si je velmi. 

Jsem šťastná, že jsme poutní cestu šli. Je to duševní relax k nezaplacení. Vypadnete od všeho a od všech. Jestli potřebujete být někdy sami, mít klid sami pro sebe, doporučuju jít poutní cestu všema dvaceti ;-) Jděte do toho i kdybyste měli ujít jen jednu etapu.

A pokud si říkáte, proč na blogu o merino vlně takovýhle článek, tak vězte, že jsem si merino trička na cestě náležitě otestovala. Takže na týdenní cestu doporučuju vzít max 2 -3 merino trika. Bohatě stačí. Vyzkoušeno na vlastní kůži :-).

 

Mějte krásné dny a merino s vámi 

 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení